rady-pri-pokladce/45-dlazba-jak-na-usazeni-krajniku

Dlažba – jak na usazení krajníků

Tento příspěvek je o postupu prací souvisejících s instalací krajních prvků, které jsou nezbytné pro ukončení a ukotvení venkovních dlažeb v ploše. Máte-li plánovaný prostor, určený k pokládce dlažeb, ohraničen ze všech stran pevnými body, jako je třeba objekt, zděný plot nebo něco jiného, tyto kroky můžete přeskočit, ale nemusíte.

Instalace krajních prvků je nezbytná proto, aby se žulové kostky nebo zámková dlažba nevyvracela a „neutíkala“ do měkčího okolního terénu. I běžné používání na plochu fyzikálně působí a ovlivňuje. Každá dlážděná plocha je pružná, aby mohla absorbovat namáhání celé plochy, ale pouze má-li opěrné body, o které se může opřít. V opačném případě se kostky začnou rozjíždět do stran. Rozšíří se spáry, kraje se vyvrátí a dlážděná plocha pomalu nebude schopna odolávat zatížení.

Z příspěvku o podkladech a zemních pracích jste se dozvěděli, že výkopy i podkladní vrstvy se připravují vždy širší než je šířka plánovaného chodníku, aby byly krajní kostky nebo dlažby stabilní v ještě dostatečně širokém loži a podkladu. Tento prostor je určen pro instalaci krajníků nebo betonu.

V propočtech a plánování jste měli na výběr, zda plocha krajních prvků bude součástí m2 plochy nebo ne. Například šířka chodníku může být 2 m žulových kostek + krajníky, nebo 2 m kostek včetně na každé straně 13 cm širokých žulových krajníků. Budete tedy vědět, kde krajníky umísťovat.

Vaše rozhodnutí, zda si plochu vydláždíte ze žulových kostek nebo zámkové dlažby ovlivní i volbu krajníků a čas kdy bude nutné krajníky instalovat. Rozměr nejběžnějších štípaných žulových krajníků má, podle normy, šířku 13 cm, výška 22 cm a délka jak se podaří ulomit od 20 do 40 cm. S delšími kusy je už obtížná manipulace. Zámková dlažba nabízí šířku 5 cm, výšku 15 cm a délku 50cm. Z výše uvedených rozměrů vás nyní bude zajímat výška.

Pokud byste chtěli, aby krajník byl o cca 1 cm níž než okolní kostky a jednalo by se o pokládku pojezdové plochy ze žulových kostek cca 10 cm vysokých, při loži o výšce 7 cm v uvibrovaném stavu a při dostatečné mase betonu pod krajníkem o výšce minimálně 10 cm, znamená to kladení krajníku už na druhou vrstvu ze tří vrstev podkladních (nebo na první vrstvu při nižším předpokládaném zatížení). Po zatuhnutí betonu (níže) teprve zavážet a vibrovat vrchní vrstvu podkladu.

V případě použití krajníků na chodníky s pochozí nosností a použití cca 5cm vysoké mozaiky se dostáváme s instalací krajníků už na zemní pláň. U zámkové dlažby je výpočet stejný. Výška 15 cm, použitá dlažba na pojezdovou plochu 8 cm, lože minimálně 5 cm v uvibrovaném stavu a 10 cm pod krajníkem kvůli stabilitě a jste také na spodní vrstvě. Proto pečlivě plánujte výšky a stanovte správný čas k instalaci krajníků. Pokud vám měření vyjde do půlky nějaké vrstvy, raději přidejte výšku betonového zámku a umístěte krajní prvky na vršek vrstvy pod ní. Nezmenšujte výšku vrstvy jen kvůli tomu, že vám to nevychází.

Instalace krajníků je po zatuhnutí betonu definitivní. Bourání kvůli špatně proměřeným výškám je smutné. Pokud ale špatně výškově instalované krajníky vás budou nutit snižovat výšky vrstev, snižujete s tím i původně naplánovanou nosnost plochy, která se vám kvůli špatné výšce krajníků může vrátit v poškození celé plochy díky podhodnocení vrstev.

Před pokládkou krajních prvků doporučujeme změnit vyměřovací dřevěné sloupky nebo tyče, které jsou dle našeho návodu umístěny vně, na kraji prostoru zasaženého zemní prací, za sloupky nebo tyče, které budou zatlučeny a umístěny uvnitř plochy a to v bezprostřední blízkosti kladení krajníků. Jsme si vědomi, že celé vyměřené území budete dělat ještě jednou, ale výsledný přínos je jistota dvojího měření než dojde na řez.

Natažený provázek, korespondující směr i skon, položený přímo vedle nebo těsně nad místem pokládky krajníků, vrátí čas vynaložený na nové natažení provázků. Tak složité to není, protože, při instalaci se můžete držet měřících bodů na vně umístěných sloupcích.

Nedoporučujeme instalovat sloupky nebo tyče do plochy před pokládkou spodních vrstev, budou vám při rozhrnování a vibrování překážet.

Krajní prvky se instalují do betonu, před pokládkou lože pro dlažbu a někdy i jedné ze spodních vrstev. Je nutné počítat se zatvrdnutím betonu, do kterého budete krajní prvky instalovat. Mezi instalací krajních prvků a kladení lože nebo dalších vrstev, musí uběhnout dostatek času k zatvrdnutí. Pokud plánujete, že ráno položíte krajní prvky do betonu a už večer budete chtít zadlážděnou plochu vibrovat, tedy přenášet váhu vibrační desky na krajníky nebo vibrovat v těsné blízkosti krajních prvků usazených v ještě nedostatečně vyzrálém betonu, je to špatně. Vibrační deskou mohou být krajní prvky vyviklány nebo zatlačeny níže než bylo plánováno.

Firma zajišťující pokládky většinou naplánují betonování krajních prvků na večer a ráno se pouští do instalace dalších vrstev a lože. Pokud neprší, mělo by to být dostatečné. Upozorňujeme, že tvrdnutí betonu je chemický proces a jeho délka závisí na více faktorech. Suché a zavlhlé směsi mají krátkou dobu tvrdnutí obzvláště při dobrém a slunečném počasí.

Krajní prvky se kladou do betonové směsi, která nesmí být měkká. Setkáte se s termíny Suchý beton, která je pouze promíchaná směs písku a cementu. Cement začne chemicky reagovat s pouhou vlhkostí samotného písku nebo kameniva. Nebo s termínem Zavlhlá směs, která je promíchána s minimem vody nebo i Hubený beton, který má menší množství cementu. Je nutné si uvědomit, že váha žulových krajníků je velká a beton se nesmí po zaměření výšky vodováhou pod vahou krajníků začít pomalu propadat.

U betonových krajníků je to podobné. Váhu mají menší, ale jsou užší a tedy nesmí se do betonu prořezávat. Vhodné je, když se směs přestává sypat a prášit a lze ji tvarovat a uhlazovat. Použijte stavební míchačku, protože promíchat důkladně plné stavební kolečko třeba s litrem vody je dost náročné. Poměr je šest dílů písku a jeden díl cementu. Odhadovaná spotřeba betonové směsi je 0,04 m3 na 1 bm.

Promíchanou zavlhlou betonovou směs pokládejte na čistou podkladní vrstvu. Doporučujeme plochu pod místem kladení trochu pokropit vodou, aby suchá podkladní vrstva neodebírala vlhkost lehce namočené směsi. Lopatou naneseme pruh betonové směsi na určené místo, nejlépe těsně vedle již napnutých provázků určujících výšku. Než budete mít odhad s výškou, nejdříve si vyzkoušejte, kolik je třeba, abyste přebytečnou betonovou směs nemuseli přenášet.

Krajník žulový i betonový musí být v betonové loži obetonován tzv. zámkem. Tvar zámku v řezu se skládá z výšky základny pod krajníkem cca 10 cm, šířka spodku základny se počítá od kraje krajníku cca 10 cm z vnitřní strany a 15 cm z vnější strany. Hodnoty mohou být i větší, krajník bude stabilnější. Krajník by měl být v betonu zapuštěn tak, aby byla vidět pouze 1/3 z celkové výšky. Vrchol zámku, přiléhající ke krajníku, by neměl být špičatý, aby se nevylamoval ale cca 5 cm široký z vnitřní strany a 7 cm široký z vnější strany, vždy skloněn od krajníku, aby se nehromadila voda ve spáře mezi ním a betonem.

Při betonování zámku musíte zohlednit výšku vámi vybraného druhu dlažby, kterou budete pokládat, aby vám výška zámku u krajníku nebránila v pokládce do správné výšky. Největší tlaky na krajní prvky jsou z vnitřku plochy směrem ven. Důležitější je tedy masa a výška betonu z vnější strany. Můžete tedy z vnitřní strany výšku betonového zámku snížit, pokud překáží. Kostky by neměli ležet přímo na betonu zámku. Musí zde být prostor pro lože a spáry, aby byla plocha pružná.

Na vnější straně je beton výš než na vnitřní.

Jakým způsobem umístíte krajník, ovlivňuje především sklon a odtokové poměry dlážděného povrchu v daném místě. Správný postup sklonu dlážděných ploch je, aby voda na chodníku byla co nejkratší dobu. Například: Stavíte-li příjezd k domu, který je ve svahu směrem k silnici a počítáte, že voda vyteče v nejnižším bodě, doporučujeme vyspádovat sklon ještě příčně k nejbližšímu kraji, aby voda mohla opustit chodník co nejrychleji a nehromadila se na nejnižším konci. Hodně vody může při průtržích nabrat takovou rychlost, že může dojít k vyplavení spár mezi kostkami.

Odplavené lože, kostky jsou skoro volné.

Výška krajních prvků zpravidla bývá ve stejné výšce jako dlažba nebo lehce pod úrovní dlažby, aby nedocházelo k zadržování vody na dolních částech dlážděné plochy. Krajní prvky vystupující nad dlažbu, třeba i 5 cm, se většinou instalují, aby zabránily zanášení dlažby okolní zeminou, a instalují se v místech, odkud voda odtéká jiným směrem. Na plochách ve městech se vyšší výška používá k usměrnění odtoku vody do kanálu nebo drenáže. Pokud máte na plánované ploše takové inženýrské sítě instalované, můžete instalovat krajní prvky nad výšku dlažby na celé ploše a vše spádovat do kanalizace.

Když je dlažba i krajník pod úrovní okolí, při deštích se zanáší.

Doporučujeme, aby okolní terén byl vždy níže, než je výška dlažby a už vůbec ne výše než je výška krajníků. V opačném případě vám srážková voda bude vtékat z okolních ploch na dlažbu a prachové částice a hlína zanášet dlažbu a znehodnocovat zámkovou dlažbu, která je na to náchylná.

Prvním krajníkem zahájíte instalaci a to nejlépe od pevného bodu nebo kraje. Krajník usaďte na betonovou směs tak, aby byla výška o cca 1 cm výš, než je napnutým provázkem stanovena. Poklepáním usadíte krajník výškově a do samotné betonové směsi tak, abyste ho nemuseli držet. Kladívkem nebo paličkou, dostatečně těžkou, poťukáte na krajník přes dřevěnou lať, aby se roznesla síla úderu na celou plochu a nevytvořila se v betonové směsi kolébka způsobená střídavým klepáním na odvrácené konce. Zkontrolujte výšku i sklon a postupujte s dalším krajníkem. Každý instalovaný krajník zkontrolujte podle provázků.

Některé betonové krajníky jsou opatřeny pero drážkou. Spáry mezi krajníky je třeba dodržet stejné jako u dlažby, tedy 3-5 mm. Nikdy prostor mezi krajníky nezaplňujte betonem. Tak malý nebo úzký kousek betonu mezi krajníky se díky rozdílné rozpínavosti odlišných druhů betonu brzo oddělí a vydrolí.

U žulových krajníků je to stejné. Krajníky přikládáme s mezerou 3-5 mm a prostor mezi krajníky nebetonujeme. POZOR u práce s žulovými krajníky doporučujeme pracovat s betonem opatrně. Betonová směs na žule rychle tvrdne a drží. Žula přírodně lámaná je hrbolatá a mapy od betonu na povrchu lze odstranit pouze proudem vody ještě za mokra. Tím ale zvlhčíte suchou betonovou směs a ta bude déle tuhnout. Ušpiněné krajníky od betonu vydrží několik let, než se beton díky odlišné rozpínavosti oddělí od žuly a vymete tak, že to není vidět.široké spáry mezi krajníky na běžném metru chybí 20%

Oblouky i zakončení uděláte z prvků, které musíte nějak upravit. Betonové krajníky doporučujeme pro čistotu řezů dělat bruskou nebo pilou s diamantovým řezným kotoučem, a nebo lámat na lamačce jako dlažbu. Oblouky vytvoříte z dostatečného množství rovných kusů odpovídajících ostrosti oblouku. Uvedené nářadí je popsáno v samostatných článcích o pokládce nebo o vybavení půjčoven.

U žulových krajníků je trochu snazší, protože žulové krajníky nejsou stejně dlouhé. V každé dodávce bývají kratší kusy, které vytřídíte stranou právě na oblouky nebo zakončení. Pokud je nutné krajník přerazit, lze to udělat úderem hrany palice na bok krajníku v místě požadovaného rozlomení. Krajník by měl být položený tak, aby se neklinkal. Nedoporučujeme štípat na štípačce. Masa hmoty krajníku je již tak veliká, že by mohlo dojít k poškození štípačky na betonové dlažby. K přerážení krajníků je třeba trochu cviku. Špatně prasklé kusy ale můžete klidně použít vedle sebe.

Krajní prvky lze nahradit betonem nebo zabetonováním krajní řady. U zámkové dlažby jsme se setkali s případy, kdy jsou prvky sestaveny včetně krajů a případných oblouků a následně je vedle tohoto kraje umístěn suchý beton cca do poloviny výšky dlažby a šířky cca 30 cm. S tím je ale nutné počítat při plánování velikosti plochy podkladních vrstev. V takovém případě musí přesahovat o těch 30 cm, na které se uhladí betonová směs. Vhodné pro pochozí plochy.

Druhou možností je opatrně vykopat část lože a podkladu cca 7 cm do kraje právě položených dlažeb. A to do hloubky min 2/3 celé výšky podkladních vrstev. Tento volný prostor zaplnit betonovou směsí nebo betonem. Lze použít nějaký druh bednění, aby nebyla zbytečná spotřeba betonu. Tvar by měl odpovídat zatížení. Pro malé zatížení cca 20 cm široká základna, výška do poloviny vrchních kostek nebo dlažby. U většího zatížení by masa betonu měla mít základnu širokou cca 35 cm.

Druhou možností, používanou především u žulových dlažeb je řádek nebo dvojřádek z o třídu větší kostky. Tedy 15/17 se použije jako krajní prvky k drobné dlažbě 8/11 a drobná dlažba 8/11 (doporučujeme dvojřádek) k mozaiku 4/6. Je možné samozřejmě použít i stejnou velikost. U všech postupů je třeba dbát na správnou výšku konečného krajníku, dostatečnou výšku a šířku základny betonové směsi a zachycení kostek minimálně ze dvou třetin především z vnější strany. A zopakujeme doporučení o nezaplácání žuly betonovou směsí.

Zde je nutné podotknout důležitou a velice častou přehlíženou informaci. Krajníky nebo pouhý beton se musí na druhé straně o něco opřít, aby plnil svou funkci. Pokud necháte po zemních pracích na vnější strany dlážděných ploch volný prostor, nebo tam pouze naházíte hlínu bez zhutnění, můžete vibrovat maximálně 1 m od krajníků, jinak může dojít k vyvrácení. Tím ale nedovibrujete krajní části plochy, které zůstanou o 1 cm výš (1 cm se sníží dlažba vibrováním) a vytvoříte na ploše lavor. Je tedy nutné před vibrováním i použitím zaplnit prostor mezi krajníky z vnějšku a původním terénem. Máte možnost navozit tam přebytky štěrku nebo při nákupu štěrku s tím počítat. Navezený materiál je třeba dostatečně udusat. Nemůžete však použít vibrační desku. Použitý štěrk má v takovém případě výhodu drenáže, přestože může být z vrchu pokryt hlínou.

Vaše dotazy