rady-pri-pokladce/17-pokladka-dlazby-inzenyrske-site

Vliv českého podnebí na trvanlivost dlažby

Klimatické podmínky v ČR jsou zcela specifické a kladou na dlažby protichůdné nároky. Už v první polovině 80. let byla tehdejší ČSSR kritizována za nadměrné používání soli. Správci komunikací si vyžádali u Českého hydrometeorologického ústavu studii o četnosti změn teploty za zimní období v ČR a jiných evropských státech. Výsledkem bylo zjištění, že počet cyklů tání a rozmrzání je v ČR asi 50 za rok, a tomu také odpovídá množství sypání rozmrazovacích solí. V jiných velkých městech Evropy je to max. 20 cyklů za rok.

Sůl se používá k rozpuštění sněhu chemickou reakcí, kdy rozpouštějící se sůl vydává teplo. Ale sůl takto funguje maximálně do -7 ° C pod nulou. V ČR bývá za zimu často přes den nad nulou a v noci pod nulou. Právě častý cyklus opakovaného nasávání tekutin dlažbou, zmražování, a tedy působení fyzikální síly ledu na dlažbu, rozmrzání a opakované nasávání tekutin jsou pro ČR zcela specifické. Časté solení je už jen důsledek příčiny.

Cyklus počtu zamrzání a rozmrzání klade největší nároky na materiál. Jak jsme v článku (Žulové kostky vs. betonová dlažba - srovnání cen I, II, III) o srovnání cen mezi žulovou a zámkovou dlažbou uváděli, sůl má negativní vliv na jakýkoliv materiál, beton především. Ale existuje beton, který soli odolává, jako např. mola v Chorvatsku. Nicméně v této oblasti zase nemrzne. Připravit beton pro tak specifické prostředí jako je v ČR, tedy s velkým počtem cyklů, a ještě odolný soli, je složité a drahé. Laciné betonové směsi dlouho nevydrží.

Na severu Evropy napadne začátkem zimy sníh a teplota je trvale pod bodem mrazu bez častých výkyvů. V jižní Evropě je zima mírná bez častých výkyvů teploty pod nulu. Západní Evropu ohřívá Golfský proud a značně tlumí časté výkyvy teploty. Působí takto až do vzdálenosti cca 500 km od pobřeží. Uzavřená česká kotlina však četnosti teplotních výkyvů přispívá.

Tato specifická regionální jedinečnost má negativní účinek na povrchy dlažeb vyrobené z usazených hornin (vápenců, mramorů) a umělých prvků (konglomeráty a betony), které jsou méně odolné proti namrzavosti a působení soli.

I pokud by se v ČR používání soli omezilo, vždycky bude intenzivní, a proto je nutno volit maximálně odolné horniny. Usazeniny již nelze vylepšit. U umělých materiálů budou přísady zmírňující dopady klimatických změn a solení zohledněny v ceně, která může převyšovat cenu žulových kostek, jež mají tuto vlastnost jako přirozenou.

V článku 5.1.1. ČSN 73 6131-1 (původní československá norma, kterou v roce 2003 nahradila norma evropská) jsou jako vhodné horniny pro výrobu dlažby uvedeny jmenovitě: žula, čedič, syenit a andezit.

Jak tedy chránit povrchy kolem domu před nepříznivými klimatickými podmínkami a nadměrným solením? Jedním slovem: nelze (pokud nechcete v zimě vyhřívat chodníky). Soli se nemůžeme vyhnout, dostává se na dlažbu na botách nebo s nánosy na autě. Dlažba je pro vodu propustná. (Dlážděný kryt je netuhá vozovka s pískovou ložnou vrstvou; ČSN 73-6131-1 čl. 4.1.). Voda se vsakuje spolu s rozpuštěnou solí a ta zůstává v ložné vrstvě, odkud působí celý rok na dlažbu i podklad.

Českou kotlinu nikam nepřestěhujeme. Můžeme pouze svým výběrem vhodných a odolných výrobků ovlivnit trvanlivost plánovaných chodníků a cest. Protože příroda je dokonalý tvůrce tak předešlé generace vybíraly trvanlivé materiály, aby z nich vystavěly stavby nikoliv pouze na několik sezón. Právě proto volili z dostupných přírodních materiálů ty nejtrvanlivější a zároveň nákladově únosné.

Nejčastěji se jako surovina na výrobu materiálů na silnice s dlouhou výdrží proti opotřebení uplatnila žula. A to jak v ČR, tak i v okolních zemích. Své klady si zachovala i po změně nároků. Dříve se za opotřebení považovalo klima a obruče kočárů, dnes se přidala sůl.

Geologickou povahou je žula hlubinná vyvřelina. U kvalitních žul, ze kterých se vyrábějí žulové dlažební kostky, nedošlo k výlevu na povrch a pomalu chladly pod povrchem. Zvětrání a odplavení svrchních geologických vrstev odkrylo žulová ložiska.

Za žuly se považují všechny hlubinné horniny, které obsahují podstatné množství živce a křemene. V České republice se nejčastěji vyskytují žuly šedé až šedomodré. Hlavními složkami této horniny jsou převážně živec, křemen, slída a amfibol.

Tvrdost a zároveň štípatelnost jsou dány kombinací složek žuly. Trvanlivosti souvisí s vysokou hustotou (2,80 g / cm3 – 2,8x těžší než voda) a znamená malou nasákavost, a tedy nerozpadavost vlivem erozí. Kvádrovitá odlučnost (přirozená rozpojitelnost) je vlastnost přímo se nabízející pro výrobu žulových kostek.

Svou přirozenou kvalitou přesahuje žula jiné přírodní materiály a převyšuje umělé a betonové výrobky. Česká republika je na výskyt žul bohatá mnohem více než okolní země a jedná se tedy o strategickou surovinu.

Každá žula na trhu musí projít speciální zkouškou ve zkušebně. Ulice českých měst však jsou nejlepší zkušebnou. Výsledky zkušeben i reálné zkušenosti na silnicích lze přeložit do let trvanlivosti. U žul z České republiky je trvanlivost 70–100 let a zřejmě bude ještě větší. T nám ukáže až budoucnost.

Tyto hodnoty spočítaly zkušebny pro města a frekventovaná místa, kde se ročně proženou tisíce vozidel a použijí tuny soli. Prostranství kolem domu nebo dvůr ze žulových dlažebních kostek můžete považovat za definitivní a „nezničitelné“. Je nutno si všimnout, že žulová dlažba – ať už velká, drobná či mozaik – používaná na vozovkách s dopravním zatížením se vlivem klimatických okolností ani množstvím používané soli nerozpadá ani po desítkách let.

Vaše dotazy